„Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě je prosté: americká moc, hájící především národní suverenitu, je dnes hlavním garantem celosvětové stability, přitom však americká společnost vyvolává globální společenské trendy, které tuto tradiční národní suverenitu narušují. Americká moc ve spojení s dynamikou americké společnosti by mohla postupně vytvářet celosvětové společenství, které bude sdílet společné zájmy. Pokud však Amerika použije svou moc nesprávně a obě tendence budou ve vzájemném sporu, může nastat světový chaos, ve kterém Spojeným státům připadne role nenáviděného nepřítele.

Na úsvitu jedenadvacátého století je americká moc ve všech ohledech nevídaná. Amerika má globální vojenskou sílu, zdraví její ekonomiky zásadně ovlivňuje dobré fungování ekonomiky světa, z amerického technologického pokroku vychází většina inovací a po celém světě působí mnohotvárná, byť často nekvalitní americká masová kultura. Ať už je to dobře nebo špatně, Spojené státy v globálním měřítku určují krok a na dohled není nikdo, kdo by jim mohl konkurovat.

Evropa by snad mohla stačit ekonomicky, ale zabere ještě hodně času, než bude natolik jednotná, aby dokázala soupeřit se Spojenými státy také na politické rovině. Japonsko, o němž se kdysi říkalo, že vytvoří nový superstát, je mimo hru a Čína navzdory svému ekonomickému pokroku nejspíš zůstane poměrně chudá přinejmenším příští dvě generace, přičemž se může potýkat s vážnými politickými problémy. Rusko už nestačí. Krátce řečeno, Spojené: státy na gjobální úrovni nemají a dlouho mít nebudou sobě rovného.

Není proto reálné, že by Amerika přišla o svou hegemonii a že by ji v roli klíčové složky globální bezpečnosti nahradil někdo jiný. Na druhé straně americká demokracie a vzor amerického úspěchu – způsobuje ekonomické, kulturní a technologické změny, které podněcují růst globálních vztahů, překračujících a přesahujících národní hranice. Tyto změny mohou podkopat právě onu stabilitu, kterou se americká moc snaží zajistit, a dokonce mohou živit protiamerické nálady.

USA proto čelí zvláštnímu paradoxu: jsou první a jedinou opravdu globální mocností, přitom však Američané mají stále více starostí s hrozbami ze strany mnohem slabších soupeřů. Skutečnost, že Amerika má nesrovnatelnou a nedostižnou politickou moc, z ní dělá terč závisti, zášti a někdy i intenzivní nenávisti. Z těchto protiamerických nálad mohou těžit a přímo k nim podněcovat také tradiční američtí rivalové, ačkoli jsou sami příliš obezřetní, než aby riskovali přímý střet se Spojenými státy. Nad americkou bezpečností se tak vznášejí skutečné hrozby.

Vyplývá z toho, že USA mají nárok na vyšší míru národní bezpečnosti než ostatní státy? Američtí vůdci, kteří jsou zároveň manažery hegemonické moci své země a představiteli demokratické společnosti, musejí usilovat o pečlivě vyváženou rovnováhu mezi těmito dvěma rolemi. Výlučná vazba na multilaterální spolupráci by se mohla zvrhnout ve strategickou letargii ve světě, ve kterém evidentně rostou rizika pro národní a posléze také globální bezpečnost, která zásadně dopadají v podstatě na celé lidstvo. Na druhé straně pokud bychom spoléhali primárně na jednostranný výkon suverénní moci, zvláště pokud by tuto taktiku doprovázela účelná definice hrozeb, mohlo by to vést k mezinárodní izolaci, způsobit národní paranoiu a zeslabit imunitu Spojených států vůči globálně se šířícímu protiamerickému viru.

Mohlo by se stát, že Amerika plná úzkosti, posedlá starostmi o svou vlastní bezpečnost, zůstane v nepřátelském světě osamocena. Kdyby se jí úsilí o zajištění vlastní bezpečnosti vymklo z rukou, svobodná americká země by se snadno proměnila v pevnost, ve které lidé mají pocit, že jsou v obležení. Přitom je třeba podotknout, že po skončení studené války mají nejen státy, ale dokonce i politické skupiny s teroristickými pohnutkami daleko větší technické znalosti a lepší schopnosti vyrobit zbraně hromadného ničení než kdy dřív.

Americká veřejnost se udatně vyrovnala s hrůzostrašným faktem "dvou škorpiónů v jedné láhvi": Spojenými státy a Sovětským svazem, jež se navzájem zastrašovaly potenciálně zničujícím jaderným arzenálem. Avšak více ji znepokojuje infiltrované násilí, opakované teroristické útoky a šíření zbraní hromadného ničení. Američané cítí, že v tomto politicky nejasném, někdy mravně dvojznačném a často mystifikujícím prostředí politické nepředvídatelnosti číhá nebezpečí pro Spojené státy právě proto, že se staly dominantní světovou mocností.

Na rozdíl od někdejších hegemonických říší Spojené státy operují ve světě, kde se vše dostává do stále bezprostřednějšího a bližšího kontaktu. Dřívější imperiální mocnosti jako velká Británie v devatenáctém století, Čína v různých obdobích svých tisíciletých dějin nebo Římská říše více než polovinu tisíciletí (abychom vyjmenovali pouze několik příkladů) byly poměrně imunní vůči vnějším nebezpečím. Svět, kterému vládly, byl jasně rozčleněn a nepřipouštěl bezprostřední vzájemné působení.